Betel International

Betel vznikl v roce 1985 ve Španělsku. Američan Elliott Tepper se svou ženou Mary, Lindsay McKenzie a Myk Hallová přijeli jako misionáři do Španělska. Jejich plánem bylo založit křesťanské skupiny na španělských univerzitách.

Po pádu Frankovy diktatury se ale velmi zhoršil drogový problém v celém Španělsku. Elliott a Lindsay si byli této situace vědomi a místo práce se studenty se začali věnovat pomoci narkomanům. Vozili je do stávajících rehabilitačních středisek. Jejich kapacita však zdaleka neodpovídala potřebám. Zároveň se nezřídka stávalo, že narkoman ze střediska utekl a stihl se do Madridu vrátit rychleji než Lindsay, který ho tam odvezl.

Lindsay se proto rozhodl strávit nějaký čas v již fungujícím středisku organizace REMAR, aby získal zkušenosti a vhled do fungování komunity pro závislé. Tento pobyt změnil jeho pohled na jejich dosavadní práci s narkomany. S některými závislými si Elliott a Lindsay postupně vytvořili vztah, protože se s nimi velmi často setkávali na ulici nebo v církvi, kam si chodili pro jídlo a další pomoc. Jedním takovým byl Raul Casto. Lindsay mu jednou (navzdory všem pravidlům a zdravému rozumu) nabídl, že mu pomůže překonat abstinenční syndrom u sebe doma. Po dobu jednoho týdne se o Raula staral ve dne i v noci, když nemohl spát, zvracel a trpěl všemi projevy odvykání ze závislosti na heroinu. Lindsay nenechával Raula nikdy samotného a tak vznikl jeden, v současné době již neodmyslitelný, princip Betelu a tím je „stínování“ – tedy neustálý dohled zkušenějšího člena komunity na „nováčka“. Dohled je tak intenzivní, že se starší člen komunity stává jakýmsi „stínem nováčka“. Raul se stal prvním klientem Betelu, jehož život se radikálně změnil. Raul je autorem slavného výroku, který se stal nejen legendárním v rámci komunit Betelu, ale i názvem knihy Guy Chevreaua: „Tančíme, protože neumíme létat.“ Tímto výrokem Raul charakterizoval radost, kterou narkoman prožívá, když se opravdu zbaví své zotročující závislosti a najde nový smysl života. Raul svým přístupem pomohl mnohým narkomanům ve Španělsku překonat závislost. Někteří na něj vzpomínají dodnes.

V osmdesátých letech se ještě mnoho nevědělo o viru HIV a neexistovaly žádné programy terciární prevence. Narkomani přicházející do středisek v té době ve Španělsku byli velmi často nakaženi jak alespoň jednou formou hepatitidy tak i virem HIV. Pohřby byly nedílnou součástí života v Betelu. (6, str. 9) Raul Casto podlehl AIDS 1. září 1995. Až do konce svého života, i když už nemohl chodit, předával naději a povzbuzoval závislé, že je možné žít radostný život a být svobodný od závislosti. Raulův příběh byl pro narkomany v Madridu velmi důležitý. Byl známým vedoucím gangu v San Blas a všichni, kdo ho znali, z něj v té době měli strach. To, že se vydal na cestu abstinence a přestal páchat trestnou činnost, bylo významné. Během několika měsíců už neměl Lindsay v bytě pouze Raula, ale i další, kteří byli Raulovým příběhem motivováni ke změně. Množství odvykajících narkomanů žijících v jednom bytě se samozřejmě nelíbilo sousedům. Nastala potřeba pronajmout nějaký objekt, s tím nastal problém, jak získat potřebné prostředky. Betel vznikal velmi živelně. Každý den se řešil jednotlivě, neexistovala koncepce, plánování nebo přesný program. To vše se vytvářelo postupně. Vzhledem k počáteční nepromyšlenosti a nekoncepčnosti práce Betelu by se dalo očekávat, že úspěšnost v pomoci závislým bude minimální, jenže opak byl pravdou.

Uspořádání, promyšlenost terapie, kvalifikace pracovníků a další podmínky jsou pro účinnost programu významné. Mimo ně však existují i další faktory, které se podílejí na léčbě vedoucí k trvalé změně životního stylu. Jednou z bazálních podmínek dlouhodobé abstinence je rozhodnutí klienta se závislostí skončit a jeho upřímná a otevřená spolupráce na terapeutickém procesu vedoucímu k uzdravení a obnově celé jeho osobnosti. Toto rozhodnutí bylo pro většinu prvních klientů Betelu typické. Mnozí z nich, pokud nezemřeli na AIDS, dodnes abstinují. Někteří se stali vedoucími a v Betelu pracují na plný úvazek, jiní založili střediska Betelu na území Španělska i za jeho hranicemi. Z lidí, kteří pomoc potřebovali, se stali ti, kteří ji poskytují. Zasloužili se o rozšíření Betelu na všechny kontinenty.

Zdroj:

TICHÁ, Veronika. Alternativní způsob pomoci lidem závislým na návykových látkách – koncept Betel. Hradec Králové : Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2011. 60 s. Bakalářská práce.