Specifikace naší pomoci závislým

Klienti Betelu se musí účastnit všech aktivit v rámci společného programu. Ke každému člověku je ale přistupováno individuálně s přihlédnutím k jeho osobnosti. Před nástupem do střediska je vždy provedeno telefonické vstupní interview, na jehož základě se pracovníci dohodnou, jestli je zájemce vhodným klientem Betelu nebo jestli mu doporučí jiný druh péče. Zájemci o místo v komunitě jsou poskytnuty veškeré informace o možnostech pomoci v rámci Betelu, aby se i on mohl rozhodnout, jestli je taková pomoc pro něj přijatelná.

Po nástupu do střediska je provedena vstupní kontrola, při které jsou zabaveny drogy, cigarety, alkohol a jiné nebezpečné předměty (např. nože). Každý klient vyplní vstupní dotazník, kde uvede údaje týkající se jeho věku, závislosti, vzdělání, trestné činnosti, rodiny atd. Je mu přidělen jakýsi průvodce (v Betelu známý jako „stín“), který ho všude doprovází a pomáhá mu seznámit se s fungováním komunity. Stín je vždy klient Betelu, který je ve středisku minimálně 3 měsíce a má pozitivní postoj k léčbě. Intenzita „stínování“ se zmenšuje úměrně s délkou pobytu, přivyknutím na řád a program komunity a rostoucí důvěrou vůči novému klientovi. Po celou dobu pobytu klienta samozřejmě platí, že může odejít, kdykoli si přeje.

Určitým specifikem práce Betelu je možnost projít si abstinenčním syndromem bez jakékoli medikace přímo ve středisku. Potvrzení o absolvování detoxifikace není podmínkou pro přijetí. Detoxifikace před přijetím je nutná pouze u lékových závislostí a pokročilých závislostí na alkoholu, kde hrozí epileptické záchvaty nebo delirium tremens. Pokud si klient přeje absolvovat detoxifikaci ve středisku Betelu, je pod neustálým dohledem služby, která je s ním vzhůru i v noci a je proto nazývána „svíčky“. Dle mé vlastní zkušenosti ze zahraničí (6 let v Británii a 1 rok v Rusku) je detoxifikace v domácím prostředí častá, což potvrzuje i Nešpor (22, str. 190). V České republice se setkáváme s určitou skepsí vůči tomuto způsobu odvykání a strachem z úmrtí klientů, který (zdá se) není zcela reálný. Nešpor uvádí riziko úmrtí při odvykání pouze u lékových závislostí a deliriu tremens při odvykání z alkoholu. (23, str. 22) V případě zdravotních komplikací je klient Betelu odvezen do nejbližší nemocnice nebo je mu volána rychlá záchranná služba. Nutno podotknout, že ze statistik středisek Betelu ve Velké Británii vyplývá, že ze 400-600 uživatelů opiátů, kteří se ročně bez medikace detoxifikují v jeho střediscích, do nemocnice odvážejí jednoho z 80-100 klientů. (28, str. 11) Od začátku fungování Betelu v roce 1985 žádný klient nezemřel v důsledku komplikací při odvykacím syndromu. Někteří klienti dokonce uvádějí souvislost mezi těžkostmi při odvykání a utvrzením motivace k další léčbě.

Dalším specifikem středisek Betelu je více méně neomezená délka pobytu a flexibilní přístup k situaci klientů. Délka léčebného pobytu, která se obecně v Betelu doporučuje, je 12-18 měsíců. Pokud klient léčbu úspěšně ukončí a má se kam vrátit - podaří se sehnat mu ubytování, práci a pomoci mu získat vztahy mimo drogovou scénu, pak může odejít a zapojit se do běžného života. Pokud klient nemá kam odejít, prožívá strach z odchodu, nedůvěřuje sám sobě, že situaci zvládne, nemusí z Betelu odcházet. Existuje několik variant následné pomoci. Klient může zůstat ve středisku Betelu neomezeně dlouho.

V Británii dále existuje možnost následné péče vyškolených pěstounů. Jedná se o manželský pár, který si klienty po ukončení programu ve středisku, vezme k sobě domů. Klient má zajištěné ubytování a pomoc při hledání práce a nových přátelských vztahů. Péče probíhá ve spolupráci se střediskem. Tato varianta je velmi účinná zvláště u mladších klientů, kteří nemají funkční rodinu, do které by se mohli vrátit.

Další variantou jsou byty, které pronajímá Betel, kde společně bydlí několik klientů. Nájem je hrazen Betelem a oni přispívají tak, jak se jim daří nacházet si zaměstnání. Musí být v pravidelném kontaktu s pracovníky středisek. Ve Španělsku již pro tyto účely Betel několik bytů vlastní. Další možností pro klienty, kteří úspěšně dokončili program, je stát se pracovníky v rámci střediska.

Zdroje:

TICHÁ, Veronika. Alternativní způsob pomoci lidem závislým na návykových látkách – koncept Betel. Hradec Králové : Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2011. 60 s. Bakalářská práce.

NEŠPOR, Karel. Detoxifikační jednotky. In KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 2 : Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2003. s. 190-193. ISBN 80-86734-05-6.

NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost : Současné poznatky a perspektivy léčby. 1.vyd.  Praha : Portál, 2000. 152 s. ISBN 80-7178-432-X.

Soubor nepublikovaných interních statistik Betel of Britain, 2008. 11 s.